Napsal Pavel Dočkal, v 24.09.2009 10:59

Průměrné hodnocení    (1 volba)

Od návratu z první opravdu společné dovolené z Istrie, která v nás zanechala spousty hlubokých vzpomínek, ze kterých budeme, troufám si říct, čerpat celý rok, už uplynuly více než dva týdny. Každá špatná nálada nebo nepříjemný den tak může být vytěsněn jedním jediným okamžikem z Chorvatska. Znovu se potvrdilo to, že ve většině případů vůbec nezáleží na místě, kam jedete (i když tamější krajina je kouzelná), ale hlavně s kým tam jedete, což můžete posoudit jenom vy sami. Zavítali jsme do měst, která rázem své krajiny připomínala středověký život, ale nevynechali jsme ani rušné turistické oblasti u pobřeží. Každý kousek z této kultury, kam po staletí zasahovala nadvláda Benátčanů, tvořil dokonalý celek.

Noční přejezd do Chorvatska

Pojďme se ale podívat na posledních několik hodin před odjezdem z Prahy. Téměř nikdo si v tuto chvíli ještě nepřipouští a snad ani nepřemýšlí o tom, jak bude vypadat následující týden. Klasický frmol všedního dne, poslední resty z práce, rychle domů, zabalit věci s otázkami: Mám vůbec všechno? Nezapomněl jsem na nic? Tohle tričko nebo bude lepší to druhé? A jaké bude počasí? Teď už je to jedno, něco tam hodím a snad mi nic nebude chybět.

Sraz na hlavním nádraží něco málo po šesté už znamená částečné uklidnění a naladění se do určitě hladiny (zatím neznámé :-)). Krátce po půl sedmé přijíždí autobus a je zapotřebí nějakým šetrným způsobem naskládat naše kola do vleku (což pro řidiče znamená velký problém, tak ochotně Míra s Jéňou nastupují na stanoviště a všechno jde najednou jako od ruky). Zamávat z okýnka všem známým i neznámým a pohodlně se usadit, najít tu správnou polohu na nohy..přeci jenom nás čeká okolo 12 hodin jízdy a to není procházka růžovým rájem. O zábavu je vcelku postaráno a díky tomu také cesta příjemně utíká. Jedna zastávka v Rakousku, další v Itálii, průjezd přes významné přístavní město Terst a pak následně Koper (jediný přístup Slovinců k moři). Ani se nestačíme rozhlédnout po širé mořské hladině a brzdíme u slovinsko-chorvatské hranice u obce Sečovlje. Celníci asi teprve vstávali, tudíž pasová kontrola se koná snad jenom tak sporadicky. Ani ne 30 km nás nyní dělí od velmi očekávané destinace Lanterna, kde se bude odehrávat děj a psát příběh jménem Istrie na kolech.

vynález století

Snad ani nebudu popisovat každý den, který byl samozřejmě něčím výjimečný, protože jinak byste nad tímto článkem strávili několik hodin a já nad psaním možná několik dní. Co ale stojí za připomenuti jsou jednotlivé cíle a destinace, kam jsme se díky našim "dvoukolákům" podívali. Když už jsme ale u samotného bicyklu, praotec tohoto úžasného vynálezu byl Karel Drais, který přes 156 lety sestrojil dvě loukoťová dřevěná kola spojená jednoduchým rámem. K pohonu bylo stejně jako dnes zapotřebí vlastních sil, ale o pedálech si mohl jenom zdát - místo toho si musel vystačit "pouhým" odstrkáváním nohami od země.

Teď už ale zpátky do současnosti nebo resp. do minulosti. První den jsme museli samozřejmě věnovat zkoumání a poznávání nového prostředí. Bylo velice důležité řešit, jaké místo si vybereme k odpočívání na pláží, zmapovat veškeré restaurace a zjistit, kde vaří nejlépe a je nejpříjemnější obsluha (dobře hlavním důvodem bylo, kam si večer zajdeme na vínečko :-)) Apartmán 336 se stal záchytným bodem a stanovištěm a také neprostornějším místem pro konání různých posezení, při nichž nás i jednou přišla pochválit ochranka, jak jsme dostatečně hluční a z vrchních pater na nás sypaly děkovné korky od lahví se slovy: Smějte se ještě více nahlas, nám se nechce spát :-))

BUJE, MOTOVUN, VIŽINÁDA Tyto tři magická slova spojuje pouze jedno: nekonečně dlouhé a táhlé kopce, k nimž chováme doteď úctu. Mnohdy jsme si sáhli na dno svých sil a vytáhli je z posledních energetických zásob uložených ve svalech. Ale ten pocit na vrcholu je prostě úžasný a k nezaplacení, který nelze vyměnit za prostý pohled z auta. Vědomí, že něco dokážete sami, je několikanásobně silnější. Dostali jste se až sem a stále čekáte, jestli se zmíním o čtvrteční plavbě na lodi, nebo zda-li upadne v zapomnění (alespoň v této reportáži). V žádném případě nesmím vynechat tu nejkrásnější část ze všech pěti výletů, které jsme podnikli. Pravděpodobně se mi ani nepodaří pro nezúčastněného čtenáře do posledního detailu popsat tu bouřlivou atmosféru a náladu za doprovodu výborné muziky linoucí se z reproduktorů na lodi, kterou díky čerstvému větru vlny pohupovaly nahoru a dolů.

den šestý - čtvrtek 3.9.2009

Nad mořem se rozprostřela hustá černá tma a do našich apartmánů je to ještě kousek cesty, odvazování kotvících lan a zanedlouho vidíme pouze světýlka lemující silnice, vesničky a turistické kempy. Nejhorší předpoklady se bohužel stávají skutečností. Mělký břeh v okolí Lanterny spolu s rozbouřeným mořem nedovoluje doplout až do našeho zálivu. Přes snahu přesvědčit posádku s odůvodněním, že nejsme ve stavu schopném sednout na kola, se nedá nic dělat. Konečná zastávka je Poreč a dál už se nejede. Od této chvíle to vyžaduje naprostou organizovanost a koncentraci na závěrečných 10 km jízdy po silnici. Hypnotizujeme postranní bílou čáru, držíme se ve skupinkách, nikdo se neodváží ani promluvit. Pouze šlapeme a toužebně očekáváme odbočku v Taru. Kopce střídají rovinky, městské osvětlení končí. Chvíle tmy, průjezd lesem, recepce a bar. Je vyhráno, dojeli jsme všichni zdraví a v pořádku. Dokážete si představit lepší závěr tohoto dne, než se posadit na lavičku, podívat se směrem k nebi a pozorovat ohňostroj, který jakoby nás vítal a pochválil za neuvěřitelný výkon a nebo chtěl spíš sdělit, že už v sobotu odjíždíme zpátky do všedního života a z Chorvatska nám zbude jenom krásná vzpomínka?

čas loučení

Probouzíme se do sobotního rána a ne zdaleka tak usměvaví a nabuzení jako předešlé dny. Začíná na nás doléhat takový ten nevysvětlitelný pocit, že všechno pěkné jednou končí. Máme docela napilno, jelikož už v jedenáct hodin dopoledne musí být apartmány vyklizeny a uvedeny do původního stavu. Běháme po místnostech a sháníme věci, které jsme dosud nepotřebovali. Příliš velký pořádek způsobil, že tu a tam se něco samo schovalo :-) Volný čas před odjezdem trávíme na pláži, už ani nemáme sil si povídat, prostě jen tak ležíme a přemýšlíme. Přehráváme si situace a okamžiky, o nichž bezpečně víme, že jsou navždy nesmazatelně v nás.

Poznali jsme nové lidi, přijali jsme do kolektivu nové členy a mnohdy jsme si i urovnali svoje myšlenky a problémy, se kterými jsme se nemohli vypořádat doma v Praze a nyní nahlížíme na věci jinak. Jsou různé způsoby, jak zhodnotit celou dovolenou a je to právě pouze na každém z nás, co očekával a co dostal, ale nelze jen tak přejít skutečnost, že jsme neuvěřitelná parta, co se jen tak neotočí k druhému zády, pomůžeme mu v každé situaci a bez jakýchkoliv předsudků se baví s kýmkoliv a o čemkoliv, i když se jejich názory zrovna neshodují. A to je věc, kterou nám mohou a budou všichni ostatní závidět. A já jsem strašně rád za to a velice si vážím toho, že mám takové lidi kolem sebe.

Poslední změna: 24.09.2009 22:13